Daniel Šmíd pracuje jako profesionální konzultant v oblasti oblékání, image a etikety. Věnuje se především pánské módě a radí mužům, jak se vhodně obléci pro formální příležitosti a jak se správně chovat. V rozhovoru hovořil o své kariérní cestě, kdy se rozhodl opustit zavedené povolání a věnovat se tomu, co ho baví, a o tom, kde se nejen mladí lidé mohou dozvědět potřebné informace o společenském oblékání.
Jaké byly vaše pracovní začátky?
Vystudoval jsem obor hotelnictví na střední škole, moje studium bylo spíše ekonomického charakteru a zaměřil jsem se také na jazyky. Poté jsem odešel do zahraničí, kde jsem pracoval jako obchodník. Po návratu do Česka jsem nastoupil na pozici vedoucího exportního oddělení jedné strojírenské firmy. Bylo to mimo obor mého vzdělání, ale uplatnil jsem zkušenosti nabyté v zahraničí. První vlastní firmu jsem zakládal se svojí ženou a týkala se vášně, kterou jsme oba objevovali už jako mladí, což byla estetika. Firma stále existuje a zabývá se vybavováním interiérů, tvorbou zahrad, interiérových komplexů a výzdobou hotelových a restauračních provozů.
Jak jste se z vystudovaného oboru hotelnictví dostal k poradenství o image?
S hotelnictvím to nesouvisí, ale za léta obchodování jsem si uvědomil, že některé i velmi dobré obchody jsem uzavřel bez toho, aniž bychom se bavili o klasických atributech obchodní nabídky. Některé obchody byly uzavřeny bez konkrétní ceny, některé bez platebních nebo dodacích podmínek. Uvědomil jsem si, že obchodní nabídka není jen ta technická součást, ale ovlivňují ji i vystupování, celková image a oblékání.
Byl nějaký moment, kdy jste si uvědomil, čemu se chcete věnovat?
Zlomový moment přišel až kolem roku 2011. Zjistil jsem, že ne všichni vnímají oblékání stejně důležitě jako já. Díky tomu, že je to moje vášeň, jsem o oblékání nasbíral mnohem více informací a mám větší znalosti než většina ostatních. Zkusil jsem v té době udělat seminář, který se jmenoval Jak se mnohem lépe oblékat, a byl to úspěch. Díky zpětné vazbě jsem zjistil, že je o moje poradenství zájem a že má smysl opustit původní povolání a věnovat se tomu, co dělám s vášní.
Poradil byste takový postup vydat se do neznáma dalším lidem?
Poradil bych každému, aby se vydal tou cestou, kterou opravdu chce jít. Byť by to byla cesta do neznáma, neprozkoumaná, kterou třeba předtím ještě nikdo nešel. Kdybychom šli jen vyznačenou cestou, ještě bychom neslezli ze stromů. Někdo musí skočit jako první. Každý člověk by měl jít tou pracovní cestou, která je zároveň i jeho vášní a stojí nejméně energie.
Proměnili se od vašich začátků vaši klienti?
Na první přednášce to byli obchodní přátelé, které jsem poznal v networkingových klubech, znali mě a zároveň věděli, že se oblékáním zabývám víc než ostatní. Teď mezi mé zákazníky patří jednatelé a zástupci firem, obchodníci bankovních domů nebo pojišťoven.
Věnujete se tomu, jak oděv a chování člověka působí na jeho okolí. Do jaké míry tedy o našem případném úspěchu rozhoduje to, co máme na sobě?
Osmdesát procent toho, co je na vás na první pohled vidět, je vaše oblečení. Lidé všechno posuzují očima, proto je oblečení, chování a neverbální komunikace jako celek extrémně důležitá. Pokud dochází k nesouladu mezi vyřčeným a tím, co člověk vnímá vizuálně, věří tomu vizuálnímu. Pokud přijede popelářský vůz a na stupínku bude člověk v obleku, budu z toho minimálně zmatený. Stejně tak když se setkám s obchodním ředitelem a on nebude vypadat jako obchodní ředitel, budu mít pochybnosti, zdali je dostatečně kompetentní.
V čem si myslíte, že lidé v Česku zaostávají v oblékání nebo jakých prohřešků se dopouštějí?
U generace 70. let nebo starších chybí dostatek odvahy se prezentovat svérázným způsobem, jít na hranici oblékání a věnovat mu pozornost. Obecně má český národ v hlavě zakořeněno, že pokud bude vynikat v oblékání, bude to posuzováno špatně. Generace 80. a 90. let už jsou ale osobitější a více si důvěřují.
Nedochází k nějakému rozporu, když člověk chce vynikat, ale zároveň musí respektovat relativně přísný formální dress code?
V každé situaci je nutné přizpůsobit se očekávání, které může mít člověk, s nímž se setkávám. Je dobré se zamyslet, co mě očekává, ale nezapomenout, že to mám být já, kdo přichází, ne moje oblečení. Měla by vyniknout osobnost člověka, čehož se dá právě docílit vhodně zvoleným oblečením.
Pokud v soukromí nosím džíny a trička a na pohovor si musím obléct šaty a lodičky, jak se vyrovnat s tímto rozdílem?
Na to si můžete jen zvyknout. Podobně jako si ve volném čase můžeme dělat, co chceme, v pracovním dni musíme dbát na to, co se od nás očekává. Stejné je to s oblečením. V podstatě to znamená žít ve dvou světech – v pracovním nebo společenském a v osobním. Samozřejmě je potřeba propojit svou osobnost, ale přesto splnit požadavky a očekávání okolního světa.
Je rozdíl mezi tím, na jaké úrovni se může oblékat vrcholový manažer a čerstvý absolvent, už z finančního hlediska. Čím mají absolventi začít, pokud nemají peníze na drahý oblek?
Dobře se obléci neznamená draze se obléci. Můžu se dobře obléct i za menší částku, než by se mohlo zdát. Díky novým technologiím se za poslední dva roky cena obleků na míru snížila na méně než polovinu. Doporučuji oblečení spíše vkusné, než drahé, spíše elegantní, než okázalé. V zásadě bych odradil všechny investice do něčeho, co je laciné. Pokud je něco laciné, zřejmě to pokulhává někde v kvalitě.
Kde se to lidé mají naučit?
Nikde se nevyučuje nakupování jako investice. Je velký rozdíl utrácet za oblečení a investovat do oblečení. Od outdoorových věcí očekávám, že budou funkční, ochrání mě před deštěm či větrem. Málokdo bere ohled na to, že v pracovním oblečení trávím osm hodin, nikdo mi neříká, jaká technologie je nutná k tomu, abych se v něm cítil dobře. U outdoorových věcí si hledáme informace, i mladí lidé si kupují drahé technologicky vyspělé boty nebo oblečení na sport, ale pak si koupí oblek za 1500 korun, který nefunguje. Funkčnost je důležitá u všech oděvů.
Kde se dají sehnat potřebné Informace?
U odborníků, kteří nechtějí za každou cenu prodat své zboží, ale chtějí zákazníkovi pomoci. Jsou to konzultanti v odborných obchodech nebo salonech, i já jsem takovým konzultantem.
Může za takovým odborníkem přijít čerstvý absolvent? Nebudou se na něj dívat svrchu, když je na něm na první pohled patrné, že si nemůže dovolit koupit deset obleků?
Nemusíte kupovat deset obleků, neposuzuji zákazníky podle jejich kupní síly. A vůbec neposuzuji lidi podle toho, co je teď. Protože v okamžiku, kdy někdo chce informaci ode mě, zřejmě ji považuje za relevantní. A až se bude rozhodovat pro svůj první oblek, zváží, jestli bych to neměl být já, u koho si ten oblek koupí.
Všímají si oblečení svých protějšků více muži nebo ženy?
Myslím, že je to nastejno. Muž obdivuje hezky oblečenou ženu a žena hezky oblečeného muže. Ženy v tomto mají méně příležitostí, protože v českém prostředí je dobře oblečených mužů jako šafránu. Doporučuji každému muži, aby si zažil ten pohled, kdy se na něj ženy podívají, usmějí se nebo dokonce řeknou, že mu to sluší.
(Markéta Bartoníčková, KC)
